NÁŠ PŘÍBĚH

Jaroslav Hošpes ml. 

Narodil jsem se na rozhraní Jeseníků a Orlických hor, ve městě Šumperku. Moji rodiče pochází z Králík, města pod Králickým Sněžníkem, kde jsem prožil i já své dětství. Zde jsem poznal i svou manželku, která pochází z Valašského Meziříčí, kde nyní žijeme. Máme šestiletého maďarského ohaře. Oba milujeme přírodu, houbaření, pěší turistiku, památky. Před přestěhováním do "Valmezu" jsme byli oba "na zkušené" v matičce Praze. Jednou jsem si koupil sazenice máty a meduňky, zasadil do květináče. Opečovával jsem každý lísteček a pití čaje jsem měl jako rituál.

Po přestěhování do Valašského Meziříčí jsem se začal zajímat o tuto oblast a zamiloval si ji. Příběhy, jež vypráví manželčina, tedy naše babička s dědečkem, jsou pro mne velkou inspirací. Valaši mají za sebou silnou historii, tvrdou práci, těžké živobytí a lásku na rozdávání. Před jejich pokorou smekám. Tento kraj byl - a okem současnosti je i nyní - chudý, nebylo plodných lánů a polí jako na sousední Hané, proto lidé přijímali s úctou vše, co dala ta, která byla někdy krutá, jindy dárná, nikdy však lid nenechala strádat - valašská příroda. Hory skrývaly mnoho, a člověku upřímnému mnoho daly. Víra, která lid provázela jako nedílná součást, byla a je oporou.

Pamatuji se přesně, jak jsme se ženou a našim psem vyjeli na štěrkáč do Hustopečí nad Bečvou. Ležím a vidím - mátu...??? To není možné, má představa o mátě byla ta v květináči, kdy je třeba hlídat každý lísteček. Opravdu, byla to máta, vysoká, bohatá a bylo jí všude plno. Procitnutí z mé mylné představy bylo - zajímavé. Trochu jsem byl zahanbený, neznalec, o mnoho víc jsem byl však radostný. Takové množství a hned po ruce.

Od tohoto zážitku jsem si při pravidelných procházkách začal všímat všeho zeleného a zjistil jsem, že máme kolem sebe lékárnu, aniž bychom si to uvědomovali. Nakoupil jsem si odbornou literaturu, studoval po internetu, vyprosil jsem si fotoherbáře a z našeho bytu postupně dělal sušárnu, míchárnu, bylinkárnu...

Naše rodina byla první, kdo mé výrobky zkoušel. Pečlivým studiem jsem začal míchat čajové směsi, macerovat byliny v rostlinném oleji a vyrábět vepřové sádlo s bylinkami. Ohlas byl až překvapující. Můj otec, který měl problémy se spánkem a nechuť k bylinným čajům, mne žádal o další a další čajovou směs. Tchýně, která má masérský kurz, odmítá jiné oleje (často relativně drahé), než ty ode mě. Vysílání SOS manželčiných kamarádek s žádostí o šípkový sirup, který jejich dítka dostal z nachlazení a rýmy. Manželce pravidelně vyrábím mast ze sádla na atopický exém, který je sám o sobě nepříjemný, navíc žena řeší i estetický problém. Kolegyně v práci se na mne obrací s potížemi a žádají mne, jestli bych na to něco neměl. Letos dokončuji studium Vyšší odborné školy, obor zdravotnický záchranář, tudíž mne těší i to, že nabyté vědomosti z oboru zdravotnictví v mé zálibě mohu praktický skloubit.

Žij, rostiž, mohutniž,
v prvním nadšení
a s bouřným plesem
ti, milé Valašsko,
myšlenky, krev, sny a skutky nesem,
bys šťastno bylo a velké --
všichni chcem!!